Je gramatika důležitá?

Ze sousloví „předpřítomný čas“ se většině z nás dělá kopřivka. Něco takového je pro Čechy nepochopitelné – buď se něco stane v přítomnosti, nebo v minulosti, ale jak může být ještě něco mezi tím? A takových případů, kdy nás gramatika vyloženě děsí, bychom jistě našli mraky. Otázkou zůstává – k čemu to všechno? Opravdu to potřebujeme znát, abychom se domluvili?

Ve škole je výuka cizích jazyků většinou postavená na gramatice – v každé lekci se stanoví gramatický okruh, který je potřeba si osvojit, a na něj se pak píší testy a učitel zjišťuje, jestli ho jeho žáci pochopili a zapamatovali si ho. Jenže většinou hned po písemce žáci rádi přebytečné informace vypouštějí, aby uvolnili místo novému gramatickému okruhu, na kterém mohou nasbírat pěkné známky. Výsledkem je, že ani po letech studia někteří nemají ucelenou představu o gramatice cizího jazyka a neustále v něm „plavou.“

Přesnost vs plynulost

Někteří lidé si potrpí na to, aby všechno, co řeknou, bylo naprosto správně a bez chyby. Proto jim také chvíli trvá, než se vyjádří. Na opačné straně této stupnice stojí ti, kterým je úplně jedno, jestli je to správně nebo ne, prostě za sebe plácají slova bez ohledu na časy a jiné poučky a jejich protějšek má pak někdy hodně co dělat, aby pochopil, co po něm chtějí. Zbytek (většina) lidí se pohybuje někde mezi, tu a tam si sami svou chybu uvědomí a opraví se, někdy se zaseknou, jindy jim to jde lépe.

Cíl?

Důležité je uvědomit si, z jakého důvodu se angličtinu učíme. Pokud se potřebujete vyjadřovat na vyšší úrovni (v práci často komunikujete se zahraničními partnery, připravujete se na zkoušku apod.), je pro vás gramatika základním stavebním kamenem, o který se budete často opírat. Pak je tu ale řada z vás, kteří se chcete domluvit na dovolené, v běžných situacích nebo s jinými cizinci, kteří se učí angličtinu stejně jako vy. Potom jsou pro vás vhodné konverzační kurzy, kde se na gramatiku neklade až takový důraz, ale cílem je spíše se rozmluvit a zbavit se ostychu něco ze sebe dostat (nejlépe plynulou větu).

Samozřejmě se nedá na gramatiku zapomínat, jinak bychom se v cizím jazyce úplně ztratili, ale většina věcí se dá vyjádřit naprosto jednoduše a prostě. Rozloučíme se malým příkladem, jak můžete požádat o kávu:

Coffee, please.

Can I have a cup of coffee, please?

Could you bring me a cup of coffee, please?

Would you be so nice and bring me a cup of coffee, please?...