Achillova pata 

Když se někomu zmíním, že se věnuji angličtině, obvykle začne přemýšlet, jak je na tom s angličtinou on sám, a poreferuje mi, v čem spočívá jeho slabé místo. Pokusím se teď shrnout ta nejčastěji zmiňovaná.

Chybí mi slovní zásoba

Lidé si často postesknou, že v kritickou chvíli si nikdy nevzpomenou na slovo, které zrovna potřebují. Jiní mají zase problém při čtení textu, když narazí na neznámé slovo a nedokážou si ho odvodit z kontextu.

Co s tím?

Dobrou pomůckou k rozšíření slovní zásoby je zjednodušená četba. Dnes už je na trhu celá řada edic, které se jí věnují, a nemusí to být zrovna beletrie. Najdete i knihy o přírodě, vynálezech, kultuře... Mně osobně zase nejvíc pomáhá v duchu si překládat, co přes den říkám nebo na co myslím. Tím nejlépe narazím na slova, která opravdu používám (a tudíž i potřebuji znát).

Nerozumím mluvenému slovu

Jakmile na lekci řeknu: „Dáme si poslech“, většina studentů vyvrací oči v sloup. U poslechu je nevýhoda, že pokračuje neustále dál a vy se v něm nemůžete vracet (tak jako při čtení). Student se většinou zasekne na něčem, čemu nerozumí, a dál už neposlouchá nebo se jen velmi těžko zase chytá. Další kategorií je mluvené slovo naživo (tedy když na vás mluví skutečný člověk, ne nahrávka). Tady se často přidá ještě nervozita.

Co s tím?

V dnešní době jsme angličtinou doslova obklopeni a jen těžko se jí dá vyhnout. Všimněte si, že mladší generace nemá s porozuměním vůbec žádný problém. Jsou zvyklí poslouchat angličtinu v písničkách, filmech, počítačových hrách... Až příště někde uslyšíte angličtinu, soustřeďte se. Častým problémem totiž bývá, že ji sice vnímáme přirozeně, ale také ji zcela přirozeně pouštíme jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Nedostanu ze sebe souvislou větu

Stává se mi, že na lekci studenti mluví plynule, používají složitější gramatiku a mají vytříbenou slovní zásobu, ale jakmile mají promluvit mimo třídu (někdo je osloví na ulici, v práci je čeká delegace ze zahraničí...), jsou zase na úrovni tříletého dítěte. A to je pochopitelně deprimuje.

Co s tím?

Třída vám poskytuje ideální podmínky, ale na ty v reálném životě natrefíte jen málokdy. Kdo je připraven, nebývá zaskočen. Proto se snažte využít každé příležitosti trénovat. Na lekci se neschovávejte v davu, na dovolené se záměrně pouštějte do rozhovoru s recepční nebo číšníkem, zkuste zavolat na nějakou bezplatnou infolinku do zahraničí. Ano, je to těžké a chce to odvahu, ale věřte, že jediný způsob, jak se zlepšit v mluvení, je prostě mluvit.

Našli jste se v některém z těchto bodů? Napadají mě ještě další, ale budu si je šetřit zase na příště.